V počátcích pokrýval signál pouze Prahu a okolí, postupně se však síť vysílačů rozšiřovala do dalších velkých měst. Do roku 1989 bylo v provozu přibližně 30 vysílačů pokrývajících většinu velkých československých měst. Systém pracoval na frekvenci 87,5 MHz a umožňoval jednosměrnou komunikaci - tedy pouze příjem signálu pageru.
Zajímavostí je, že přijímače Eurosignalu byly poměrně drahé a nedostatkové zboží. Jejich cena se pohybovala kolem 15 000 Kčs, což představovalo několikanásobek průměrného měsíčního platu. Službu využívalo v době největšího rozmachu přibližně 12 000 účastníků. Měsíční poplatek za využívání služby činil 200 Kčs.
Technické řešení bylo na svou dobu velmi pokrokové. Systém umožňoval selektivní volání konkrétního přijímače pomocí pětimístného číselného kódu. Když chtěl někdo kontaktovat uživatele Eurosignalu, zavolal na speciální telefonní číslo operátorky, která následně vyslala signál do sítě. Přijímač pak vydával akustický signál a rozsvítil kontrolku.
Po roce 1989 začal význam služby postupně klesat s nástupem modernějších komunikačních technologií. Největším konkurentem se stala síť mobilních telefonů NMT, později pak GSM. Přesto Eurosignal fungoval až do roku 2000, kdy byl definitivně ukončen. Zajímavostí je, že některé vysílače byly využívány ještě několik let po oficiálním ukončení služby pro potřeby záchranných složek.
V průběhu existence služby se vystřídalo několik generací přijímačů. První byly východoněmecké přístroje RFT, později se objevily i československé výrobky z Tesla Pardubice. Poslední generace přijímačů už uměla zobrazovat i krátké číselné zprávy, což byl významný pokrok oproti původnímu systému pouhé signalizace.
Eurosignal představoval důležitý milník v historii československých mobilních komunikací. Byl to první systém, který umožňoval kontaktovat osoby v pohybu, a připravil tak půdu pro pozdější masové rozšíření mobilních telefonů. I přes své technické limitace znamenal významný pokrok v dostupnosti komunikačních služeb a po více než dvě desetiletí spolehlivě sloužil svým uživatelům.
Přijímače Eurosignalu byly konstruovány s ohledem na minimální spotřebu energie, což bylo klíčové pro jejich mobilní použití. Obsahovaly selektivní dekodér, který reagoval pouze na specifickou adresu přidělenou danému přijímači. Citlivost přijímačů dosahovala hodnoty přibližně 50 µV/m, což umožňovalo spolehlivý příjem i v oblastech se slabším signálem.
Z pohledu energetické účinnosti byl systém Eurosignal velmi dobře navržen. Vysílače dosahovaly účinnosti až 70%, což bylo na tehdejší dobu vynikající hodnota. Přijímače byly vybaveny NiCd akumulátory s kapacitou zajišťující několikadenní provoz bez nutnosti dobíjení. Spotřeba v pohotovostním režimu nepřesahovala 5 mA, při příjmu zprávy vzrostla na přibližně 20 mA.
Systém Eurosignal využíval pro přenos zpráv sofistikovanou metodu pagingu, která byla na svou dobu velmi pokroková. Základem celého systému byl síťový protokol pracující na frekvenci 87,340 MHz, který umožňoval jednosměrný přenos kódovaných zpráv k jednotlivým přijímačům. Vysílače byly strategicky rozmístěny po celém území Československa, přičemž každý vysílač pokrýval oblast o poloměru přibližně 30-40 kilometrů.
| Parametr |
Eurosignal |
| Typ služby |
Pagingový systém |
| Období provozu |
1977-2000 |
| Frekvence |
87,3 MHz |
| Pokrytí |
Československo |
| Typ zpráv |
Numerické kódy |
| Provozovatel |
SPT Telecom |
| Přijímací zařízení |
Pager |
| Dosah signálu |
Celostátní |
Když chtěl uživatel poslat zprávu, musel nejprve kontaktovat centrálu Eurosignalu, což bylo možné provést telefonicky nebo osobně na poště. Operátor následně zadal do systému specifický číselný kód příjemce a požadovanou zprávu. Systém automaticky převedl číselnou zprávu do formátu, který mohl být přenesen rádiovým signálem. Zajímavostí je, že původní verze systému umožňovala přenos pouze pětimístných číselných kódů, což vedlo k vytvoření specifického jazyka mezi uživateli, kde různé číselné kombinace znamenaly předem dohodnuté zprávy.
Přenos zpráv fungoval na principu časového multiplexu, kdy byl vysílací čas rozdělen do krátkých časových slotů. Každý přijímač byl naprogramován tak, aby poslouchal pouze v určitých časových intervalech, což značně šetřilo baterii zařízení. Když přijímač zachytil svůj identifikační kód, aktivoval se a zobrazil přijatou zprávu na LED displeji.
Technologie použitá v systému Eurosignal byla na svou dobu velmi pokročilá. Přijímače dokázaly pracovat i v oblasti se slabším signálem díky speciálnímu systému korekce chyb. Zajímavé bylo také řešení problému rušení signálu - systém využíval redundantní přenos dat, kdy byla každá zpráva vysílána několikrát po sobě, aby se zajistilo její spolehlivé doručení.
V pozdějších verzích systému byla implementována možnost přenosu delších zpráv a dokonce i jednoduchých textových sdělení. To bylo realizováno pomocí segmentace zpráv a jejich postupného přenosu v několika časových slotech. Přijímače druhé generace již disponovaly pamětí pro uložení až 10 posledních zpráv, což bylo na tehdejší dobu významným pokrokem.
Systém také využíval sofistikovaný způsob adresování, který umožňoval vysílání skupinových zpráv pro více příjemců současně. To bylo využíváno například pro hromadné informování záchranných složek nebo pro distribuci důležitých zpráv většímu počtu uživatelů. Každý přijímač měl kromě svého individuálního kódu přiřazeny také skupinové kódy, díky kterým mohl přijímat zprávy určené pro specifické skupiny uživatelů.
Spolehlivost systému byla na velmi vysoké úrovni, s úspěšností doručení zpráv přesahující 98%. Tento výsledek byl na svou dobu pozoruhodný a předčil mnohé modernější systémy. Doba doručení zprávy se pohybovala v řádu jednotek minut, což bylo pro většinu uživatelů naprosto dostačující.
Pokrytí signálem na území státu
Pokrytí signálem služby Eurosignal na území České republiky bylo v době svého největšího rozmachu poměrně rozsáhlé, ale nikdy nedosáhlo kompletního pokrytí všech oblastí. Síť vysílačů byla primárně soustředěna kolem větších měst a hlavních dopravních tepen, což odpovídalo tehdejším potřebám uživatelů, kteří službu využívali především pro pracovní účely.
Ve větších městech jako Praha, Brno, Ostrava a Plzeň bylo pokrytí signálem velmi kvalitní a stabilní. Vysílače byly strategicky rozmístěny tak, aby poskytovaly spolehlivý signál v městských aglomeracích, kde se pohybovala většina uživatelů. Problematičtější situace nastávala v okrajových částech měst a na venkově, kde byl signál často slabší nebo zcela nedostupný.
Horské oblasti představovaly pro službu Eurosignal značnou výzvu. V Krkonoších, Jeseníkách a na Šumavě bylo pokrytí signálem velmi omezené, často dostupné pouze v údolích a poblíž turistických center. Vysílače měly dosah přibližně 30-40 kilometrů v optimálních podmínkách, ale terénní překážky tento dosah významně snižovaly.
Podél hlavních silničních tahů a dálnic bylo pokrytí signálem relativně dobré, což ocenili především řidiči a dopravní společnosti. Systém byl navržen tak, aby umožňoval nepřerušované spojení během cestování mezi většími městy. Nicméně v některých úsecích, zejména v členitém terénu, docházelo k výpadkům signálu.
Kvalita příjmu se výrazně lišila v závislosti na denní době a povětrnostních podmínkách. Za špatného počasí, především během bouřek nebo silného sněžení, docházelo k častějším výpadkům služby. Tento problém byl zvláště patrný v zimních měsících, kdy klimatické podmínky významně ovlivňovaly spolehlivost systému.
V průmyslových oblastech severních Čech a severní Moravy bylo pokrytí nadprůměrné, což souviselo s koncentrací potenciálních uživatelů z řad průmyslových podniků. Síť vysílačů zde byla hustší a signál stabilnější, což odpovídalo požadavkům místních firem a institucí na spolehlivou komunikaci.
Zajímavostí je, že v některých příhraničních oblastech docházelo k překryvům se signály obdobných služeb ze sousedních zemí, především z Německa a Rakouska. Toto někdy způsobovalo interference, které mohly negativně ovlivňovat kvalitu příjmu. Provozovatel služby musel tyto situace řešit koordinací frekvencí s zahraničními partnery.
S postupným rozvojem mobilních sítí se začaly projevovat limity pokrytí Eurosignalu. Zatímco mobilní operátoři investovali do budování rozsáhlých sítí základnových stanic, infrastruktura Eurosignalu zůstávala bez významných modernizací. To vedlo k postupnému zaostávání v kvalitě a rozsahu pokrytí ve srovnání s novějšími technologiemi.
Typy přijímačů a jejich výrobci
Přijímače pro službu Eurosignal byly v průběhu let vyráběny několika významnými výrobci, přičemž každý z nich přinesl na trh specifické modely s různými funkcemi a vlastnostmi. Mezi nejvýznamnější výrobce patřila především společnost Tesla, která dodávala na československý trh modely jako Tesla PE-04 a později vylepšený PE-04M. Tyto přijímače se vyznačovaly robustní konstrukcí a spolehlivým příjmem signálu i v náročnějších podmínkách. Zajímavostí je, že Tesla PE-04 byl vybaven vlastním akumulátorem, který umožňoval až 72 hodin provozu na jedno nabití.
Dalším významným producentem byla německá firma Kapsch, jejíž přijímače byly oblíbené zejména pro svůj moderní design a pokročilé funkce. Model Kapsch Euro-P se stal mezi uživateli velmi populární díky své kompaktní velikosti a možnosti připojení externí antény pro zlepšení příjmu v problematických lokalitách. Výrobce implementoval také pokročilý systém filtrace rušivých signálů, což významně přispělo ke kvalitě příjmu.
Na trhu se objevily i přijímače od společnosti Motorola, konkrétně řada Professional, která cílila především na firemní zákazníky. Tyto přístroje vynikaly nadstandardní výdrží baterie a možností propojení s dalšími komunikačními systémy. Specifickou vlastností modelů Motorola byla schopnost ukládat až 50 posledních přijatých zpráv, což ocenili zejména uživatelé v profesionální sféře.
Švýcarský výrobce Autophon dodával na trh modely vyznačující se precizním zpracováním a vysokou citlivostí příjmu. Jeho přijímače série E-50 byly vybaveny LCD displejem s podsvícením, což umožňovalo pohodlné čtení zpráv i za zhoršených světelných podmínek. Zajímavostí bylo implementování vibračního upozornění na příchozí zprávu, což byla v té době poměrně inovativní funkce.
Domácí výrobce Tesla později představil i specializované přijímače pro průmyslové využití, které byly uzpůsobeny pro provoz v náročných podmínkách. Tyto modely disponovaly zesílenou konstrukcí a zvýšenou odolností proti prachu a vlhkosti. Významným prvkem byla také možnost připojení externí sirény nebo světelné signalizace pro použití v hlučném prostředí.
Zajímavou alternativou byly přijímače od francouzské společnosti Alcatel, které se vyznačovaly elegantním designem a nadstandardní výbavou. Model Alcatel Eurosignal Premium nabízel kromě standardních funkcí také možnost hierarchického třídění zpráv a nastavení priorit pro různé typy oznámení. Unikátní byla také funkce automatického přepínání mezi různými vysílači pro optimální příjem signálu, což ocenili zejména uživatelé často se pohybující mezi různými lokalitami.
Všichni výrobci museli své přijímače přizpůsobit specifickým požadavkům služby Eurosignal, včetně podpory příjmu na frekvenci 87,340 MHz. Postupem času docházelo k vylepšování přijímačů, především v oblasti spotřeby energie, kvality příjmu a uživatelského rozhraní. Důležitým aspektem byl také vývoj v oblasti miniaturizace, kdy se výrobcům dařilo postupně zmenšovat rozměry přijímačů při zachování všech klíčových funkcí.
Cena služby a měsíční poplatky
Poplatky za služby Eurosignal se odvíjí od několika faktorů a mohou se lišit podle konkrétního tarifu a délky závazku. Základní měsíční poplatek začíná na částce 299 Kč, což představuje vstupní tarif pro domácnosti. Tento základní balíček zahrnuje připojení k internetu s rychlostí až 20 Mbps. Pro náročnější uživatele jsou k dispozici pokročilejší tarify, které se pohybují v rozmezí 399 Kč až 799 Kč měsíčně.
Při uzavření smlouvy na 24 měsíců poskytuje Eurosignal výrazné cenové zvýhodnění, které může dosáhnout až 20% slevy z měsíčního poplatku. Instalační poplatek se standardně pohybuje okolo 1500 Kč, ale v rámci různých marketingových akcí jej společnost často odpouští nebo výrazně snižuje. V případě předčasného ukončení smlouvy je třeba počítat s poplatkem za nedodržení smluvních podmínek, který se vypočítává podle zbývající délky závazku.
Prémiové tarify nabízejí nadstandardní rychlosti připojení až 100 Mbps, přičemž jejich cena se odvíjí od konkrétní lokality a technických možností připojení. Firemní zákazníci mohou využít speciální balíčky služeb s garantovanou dostupností a prioritní technickou podporou, kde se měsíční poplatky pohybují od 899 Kč výše. Pro tyto klienty Eurosignal nabízí možnost individuální kalkulace ceny podle specifických požadavků na připojení.
V ceně služby je standardně zahrnuto zapůjčení základního přijímacího zařízení, jehož hodnota se pohybuje kolem 2000 Kč. Pokud si zákazník přeje využívat vlastní zařízení, je nutné, aby splňovalo technické požadavky poskytovatele. Za příplatek lze dokoupit další služby jako pevnou IP adresu (100 Kč měsíčně), rozšířenou technickou podporu nebo nadstandardní servisní zásahy mimo běžnou pracovní dobu.
Společnost nabízí také možnost dokoupení doplňkových služeb, jako je například IPTV televize, kde základní balíček začíná na 199 Kč měsíčně. Při kombinaci internetu a televize lze získat výhodné balíčkové slevy. V případě potřeby přestěhování služby účtuje Eurosignal jednorázový poplatek, který se pohybuje mezi 500 až 1000 Kč v závislosti na náročnosti instalace na nové adrese.
Pro studenty a seniory jsou k dispozici zvýhodněné tarify se slevou až 15% z běžné ceny služby. Platební podmínky umožňují měsíční, čtvrtletní nebo roční platby, přičemž při předplatném na delší období poskytuje Eurosignal dodatečné slevy. V případě poruchy nebo výpadku služby delšího než 24 hodin má zákazník nárok na poměrnou slevu z měsíčního poplatku. Veškeré ceny jsou transparentně uvedeny ve smlouvě a ceníku služeb, který je pravidelně aktualizován podle aktuální tržní situace a technologického vývoje.
Konkurenční paginové systémy v době provozu
V době aktivního provozu Eurosignalu existovalo na území Československa několik konkurenčních paginových systémů, které se snažily získat své místo na trhu. Nejvýznamnějším konkurentem byl systém RDS, který fungoval na principu rádiového přenosu dat prostřednictvím FM vysílačů. Tento systém měl oproti Eurosignalu výhodu v tom, že dokázal přenášet delší textové zprávy a byl dostupný i v oblastech, kde Eurosignal neměl pokrytí.
Dalším významným hráčem na trhu byl systém Multitone, který byl provozován především v průmyslových oblastech a velkých městech. Multitone nabízel oproti Eurosignalu možnost obousměrné komunikace, což bylo zejména pro firemní zákazníky velmi atraktivní. Systém využíval vlastní síť vysílačů a byl technologicky pokročilejší než Eurosignal, avšak jeho nevýhodou byla výrazně vyšší cena služeb a omezené pokrytí.
V pozdější fázi se na trhu objevil také systém Operator, který cílil především na zdravotnická zařízení a záchranné složky. Tento systém nabízel specializované funkce pro koordinaci záchranných akcí a byl optimalizován pro použití v nemocničním prostředí. Oproti Eurosignalu měl Operator výhodu v rychlejším přenosu zpráv a lepší spolehlivosti v hustě zastavěných oblastech.
Zajímavým konkurentem byl také systém Telepoint, který kombinoval pagingové služby s možností hlasové komunikace. Tento hybridní systém byl zaveden koncem 80. let a představoval pokus o modernizaci paginových služeb. Bohužel, vysoké provozní náklady a technické problémy vedly k jeho předčasnému ukončení.
Eurosignal si i přes existenci konkurence udržoval dominantní postavení na trhu, především díky své rozsáhlé síti vysílačů a relativně příznivým cenám služeb. Jeho hlavní výhodou bylo celoplošné pokrytí území republiky, což konkurenční systémy nemohly nabídnout. Navíc měl Eurosignal silnou podporu státu a byl považován za strategickou komunikační službu.
Konkurenční systémy často narážely na problémy s financováním výstavby vlastní infrastruktury a získáváním potřebných frekvencí. Mnohé z nich byly nuceny omezit své působení na specifické regiony nebo se specializovat na určité skupiny zákazníků. Některé systémy se pokoušely konkurovat Eurosignalu nabídkou dodatečných služeb, jako bylo například ukládání zpráv nebo možnost skupinového volání.
S postupným nástupem mobilních telefonů v 90. letech začaly všechny paginové systémy včetně Eurosignalu ztrácet na významu. Konkurenční systémy většinou ukončily svůj provoz dříve než Eurosignal, který díky své etablované pozici a státní podpoře vydržel v provozu nejdéle. Přesto ani jeho existence nebyla nekonečná a musel ustoupit modernějším komunikačním technologiím.
Ukončení provozu a důvody zániku
Provoz systému Eurosignal byl definitivně ukončen ke dni 31. prosince 1999, kdy došlo k vypnutí všech vysílačů na území České republiky. Tento krok představoval završení postupného útlumu služby, který začal již v polovině 90. let. Hlavním důvodem ukončení provozu byla především zastaralost technologie a nástup modernějších komunikačních systémů, zejména mobilních sítí GSM.
V době svého největšího rozmachu měl Eurosignal přibližně 30 000 aktivních uživatelů, ale s příchodem mobilních telefonů začal počet účastníků rapidně klesat. Provozovatel systému, SPT Telecom (později Český Telecom), čelil rostoucím nákladům na údržbu zastaralé infrastruktury při současně klesajících příjmech z poskytování služby. Vysílače Eurosignalu byly energeticky náročné a jejich provoz se stal ekonomicky neudržitelným.
Významným faktorem, který přispěl k zániku služby, byla také omezená funkcionalita systému. Eurosignal umožňoval pouze jednosměrnou komunikaci a přenos velmi krátkých číselných zpráv. V porovnání s možnostmi, které nabízely nastupující mobilní sítě (hlasové hovory, SMS zprávy, později i datové přenosy), se jednalo o značně limitované řešení. Uživatelé postupně přecházeli na modernější technologie, které jim poskytovaly větší komfort a širší možnosti komunikace.
K úpadku Eurosignalu přispěla také cenová dostupnost mobilních telefonů a snižující se ceny volání v mobilních sítích. Zatímco v počátcích mobilní komunikace byly mobilní telefony luxusním zbožím, v druhé polovině 90. let se staly dostupnějšími pro širší veřejnost. Operátoři mobilních sítí navíc nabízeli stále výhodnější tarify a rozšiřovali pokrytí svých sítí.
Technická infrastruktura Eurosignalu vyžadovala pravidelnou údržbu a modernizaci, což představovalo značné finanční náklady. Náhradní díly pro vysílače se stávaly obtížně dostupnými, protože výrobci již ukončili jejich produkci. Servisní technici museli často improvizovat a hledat alternativní řešení při opravách zařízení.
Dalším aspektem, který uspíšil konec Eurosignalu, byla změna komunikačních potřeb společnosti. S rozvojem internetu a digitálních technologií vzrostly nároky na rychlost a komplexnost komunikace. Jednoduchý systém pagingu již nemohl těmto požadavkům vyhovět. Profesionální uživatelé, kteří tvořili významnou část zákaznické základny Eurosignalu, přecházeli na specializované komunikační systémy nebo mobilní sítě.
Ukončení provozu Eurosignalu proběhlo postupně, aby měli zbývající uživatelé dostatek času na přechod na alternativní komunikační prostředky. SPT Telecom poskytoval svým zákazníkům informace o plánovaném ukončení služby a nabízel jim zvýhodněné podmínky pro přechod na mobilní služby. Vysílače byly vypínány region po regionu, až došlo k definitivnímu ukončení provozu na konci roku 1999.
Význam Eurosignalu pro rozvoj komunikací
Eurosignal představoval v době svého vzniku revoluční komunikační systém, který významně ovlivnil způsob, jakým lidé v Československu komunikovali. Tento paging systém, který byl uveden do provozu v roce 1977, znamenal skutečný průlom v oblasti mobilních komunikací. V době, kdy běžní občané neměli přístup k mobilním telefonům, poskytoval Eurosignal alespoň základní možnost být dostupný i mimo domov či kancelář.
Hlavním přínosem Eurosignalu bylo především propojení profesionálů a důležitých osob, které potřebovaly být neustále v kontaktu. Lékaři, technici, vedoucí pracovníci a další profesionálové mohli být díky této službě kdykoliv kontaktováni a reagovat na urgentní situace. Systém významně zlepšil koordinaci záchranných složek a pohotovostních služeb, což mělo přímý dopad na kvalitu poskytované péče a služeb obyvatelstvu.
Z technologického hlediska představoval Eurosignal důležitý milník v rozvoji telekomunikační infrastruktury. Vybudovaná síť vysílačů pokrývala významnou část území republiky a vytvořila základy pro budoucí mobilní sítě. Zkušenosti získané při provozu Eurosignalu byly později využity při zavádění modernějších komunikačních systémů.
Přestože měl systém své technické limitace, jako například omezení na pouhé čtyři numerické kódy pro komunikaci, jeho význam pro tehdejší společnost byl nezpochybnitelný. Eurosignal položil základy pro změnu vnímání mobilní komunikace v československé společnosti. Lidé si začali zvykat na myšlenku, že mohou být dostupní i mimo pevnou telefonní linku, což připravilo půdu pro pozdější masové rozšíření mobilních telefonů.
Z ekonomického pohledu přinesl Eurosignal značné výhody pro podniky a organizace. Možnost rychlé komunikace s klíčovými pracovníky vedla ke zvýšení efektivity práce a snížení reakčních časů při řešení problémů. Firmy mohly lépe koordinovat své činnosti a optimalizovat pracovní procesy. Systém se stal důležitým nástrojem pro modernizaci československého hospodářství v době, kdy podobné technologie byly v západních zemích již běžné.
Eurosignal také významně přispěl k rozvoji technického vzdělávání a expertízy v oblasti telekomunikací. Výstavba a údržba systému vyžadovala vysoce kvalifikované odborníky, což vedlo k vzniku nových specializovaných pracovních pozic a vzdělávacích programů. Tito experti později přispěli k rozvoji modernějších komunikačních technologií v Československu a následně v České republice.
Historický význam Eurosignalu nelze podceňovat, neboť představoval první krok k demokratizaci mobilní komunikace v našem prostředí. I když byl zpočátku dostupný především pro vybrané profesní skupiny, postupně se rozšiřoval i mezi další uživatele. Tento trend předznamenal pozdější vývoj v oblasti mobilních komunikací a přispěl k formování současné informační společnosti.
Vzpomínky uživatelů na službu
Eurosignal zanechal v myslích mnoha jeho uživatelů nesmazatelnou stopu. Pamětníci často vzpomínají na charakteristický zvuk pageru a jeho typické pípání, které se ozývalo v nejrůznějších situacích. Pan Novotný, bývalý servisní technik z Prahy, vypráví: Eurosignal byl pro nás tehdy naprostá revoluce. Když jsem byl na cestách a potřeboval jsem rychle reagovat na požadavky zákazníků, stačilo sledovat číselný kód na displeji a věděl jsem, kam mám zavolat.
Paní Dvořáková, která pracovala jako lékařka v 80. letech, vzpomíná na spolehlivost systému i v oblastech, kde běžné telefony nefungovaly. Na horách nebo v odlehlých oblastech byl Eurosignal často jediným spojením se světem. Několikrát mi skutečně zachránil situaci při pohotovostních službách.
Zajímavé svědectví poskytl také pan Mareš, bývalý řidič sanitky: Eurosignal byl pro nás naprosto klíčový. Před mobilními telefony to byl jediný způsob, jak nás dispečink mohl rychle kontaktovat. Systém fungoval spolehlivě a pokrytí bylo na tehdejší dobu výborné.
Mnoho uživatelů vzpomíná na specifický rituál kontroly číselných kódů a následné hledání nejbližší telefonní budky. Pan Svoboda, obchodní zástupce, popisuje: Když přišla zpráva, musel jsem často zastavit auto a běžet k nejbližší budce. Bylo to někdy úsměvné, ale tehdy to byla špička technologie.
Zajímavé jsou také vzpomínky na společenský status, který vlastnictví Eurosignalu přinášelo. Kdo měl Eurosignal, ten byl považován za důležitou osobu, vzpomíná paní Kratochvílová, bývalá podnikatelka. Bylo to něco jako dnes mít nejnovější iPhone.
Techničtí nadšenci oceňovali především jednoduchost a robustnost celého systému. Ing. Procházka, který se podílel na údržbě vysílačů, říká: Systém byl geniálně jednoduchý. Žádné složité protokoly, žádné šifrování, prostě jen základní signál, který fungoval za každého počasí.
Mnozí uživatelé si také vybavují postupný útlum služby s nástupem mobilních telefonů. Bylo to jako konec jedné éry, vzpomíná pan Kovář. Mobilní telefony byly sice praktičtější, ale Eurosignal měl své kouzlo. Ta jednoduchost a spolehlivost byla něčím výjimečná.
Pamětníci také často zmiňují cenovou dostupnost služby v porovnání s prvními mobilními telefony. Když přišly mobily, byly pro běžného člověka nedostupné. Eurosignal byl mnohem dostupnější a pro běžnou komunikaci naprosto dostačující, vysvětluje pan Malý, který službu využíval pro své řemeslnické podnikání.
