Kdy byla vynalezena televize? Odhalte fascinující historii!

Počátky: Snění o přenosu obrazu

Sny o zachycení a přenosu obrazu na dálku jsou staré jako lidstvo samo. Představivost lidí jitřila myšlenka sdílet vizuální zážitky v reálném čase dávno předtím, než se objevily první technické možnosti. Už v 19. století se objevují první vědecké práce, které se zabývají možností přenosu obrazu pomocí elektrických signálů. Objev selenového článku v roce 1873 Willoughbym Smithem a fotoelektrického jevu otevřel dveře k praktickému využití světla pro přenos informací. Vědci a vynálezci začali experimentovat s různými technologiemi, snažíc se rozložit obraz na jednotlivé body a ty pak přenést na dálku. Mezi průkopníky patřil například portugalský profesor Adriano de Paiva, který v roce 1878 představil koncept „telefotu“ využívajícího selenové destičky. Ačkoliv první pokusy o sestrojení funkční televize nedosahovaly uspokojivých výsledků, položily důležité základy pro další bádání. Důležitým milníkem se stal rok 1884, kdy Paul Nipkow představil svůj „elektrický teleskop“ s rotujícími kotouči. Tento systém, ačkoliv v praxi nepoužitelný, poprvé demonstroval princip mechanického rozkladu obrazu, který se stal základem pro vývoj prvních funkčních televizních systémů.

1873: Willoughby Smith a selen

Rok 1873 se stal významným mezníkem v historii vynálezu televize. Tehdy anglický inženýr Willoughby Smith objevil fotovodivost selenu. Při experimentech se selenovými rezistory pro podmořské telegrafní kabely si všiml, že jejich vodivost se mění v závislosti na expozici světlu. Tento jev, nazvaný fotovodivost, znamenal, že selen dokáže přeměnit světlo na elektrický signál. Tento objev položil základy pro vývoj elektronického snímání obrazu, které je klíčové pro fungování televize. Ačkoliv od objevu fotovodivosti selenu k prvním televizním přenosům zbývalo ještě mnoho let, Willoughby Smith svým experimentem nevědomky otevřel dveře do světa elektronické zábavy, jak ho známe dnes.

Paul Nipkow a Nipkowův disk (1884)

Německý student Paul Nipkow si v roce 1884 nechal patentovat svůj "elektrický teleskop", zařízení, které se stalo jedním z klíčových prvků v historii vynálezu televize. Nipkowův disk, jak se mu začalo říkat, byl kruhový kotouč s otvory uspořádanými do spirály. Při otáčení disku a promítání obrazu skrz otvory se obraz rozkládal na jednotlivé světelné body, které se daly převést na elektrický signál. Tento signál pak mohl být přenesen na dálku a znovu sestaven do obrazu pomocí dalšího Nipkowova disku. Ačkoliv Nipkow sám nikdy svůj vynález nepostavil, jeho myšlenka mechanického snímání a přenosu obrazu se stala základem pro vývoj prvních mechanických televizí ve 20. letech 20. století. Nipkowův disk představoval revoluční koncept, který ukázal, že je možné rozložit obraz na elektrické impulsy a ty pak přenést na dálku. I když se později ukázalo, že čistě mechanické systémy založené na Nipkowově disku mají svá omezení, jeho přínos k vývoji televize je nezpochybnitelný.

První elektronická televize: 1907

Rok 1907 se stal svědkem významného milníku v historii televize. Ruský vědec Boris Rosing zkombinoval Braunovu katodovou trubici s Nipkowovým diskem a vytvořil tak první funkční elektronický systém přenosu obrazu. Rosingův vynález dokázal přenášet jednoduché geometrické tvary, čímž položil základy pro budoucí vývoj elektronické televize. Ačkoliv Rosingova televize byla v porovnání s dnešními standardy velmi primitivní, představovala revoluční krok vpřed. Jeho práce prokázala, že je možné přenášet obraz elektronicky, a inspirovala tak další vynálezce k dalšímu vývoji. Rosingův přínos k historii televize je nepopiratelný a jeho jméno si zaslouží být připomínáno po boku dalších průkopníků v oblasti televizní technologie.

Televizní vysílání začíná (1920s)

Dvacátá léta 20. století se stala svědkem klíčového milníku v historii zábavy: zrodu televizního vysílání. Zatímco samotný koncept televize se objevil již koncem 19. století, teprve ve 20. letech 20. století se technologie dostatečně rozvinula, aby umožnila pravidelné vysílání. Vynález ikonoskopu Vladimírem Zworykinem v roce 1923 představoval zásadní průlom. Tato elektronická obrazová snímací trubice umožnila přenos pohyblivých obrazů s mnohem vyšší kvalitou a spolehlivostí než dřívější mechanické systémy. První veřejné demonstrace televize, ačkoliv v té době ještě primitivní a monochromatické, uchvátily představivost veřejnosti a položily základy pro revoluci v oblasti sdělovacích prostředků.

Mechanická vs. elektronická televize

V počátcích televizního vysílání dominovaly dva hlavní technologické přístupy: mechanická a elektronická televize. Mechanická televize, jak název napovídá, se spoléhala na mechanické součástky pro snímání a zobrazování obrazu. Průkopníkem v této oblasti byl skotský inženýr John Logie Baird, který v roce 1926 v Londýně představil svůj mechanický televizní systém. Ten využíval rotující disk Nipkow s otvory uspořádanými do spirály, který umožňoval snímání a reprodukci obrazu. Mechanická televize však měla značná omezení, zejména nízkou kvalitu obrazu a omezený počet řádků.

Elektronická televize, která se začala rozvíjet ve 20. a 30. letech 20. století, představovala revoluci v technologii televizního vysílání. Využívala elektronky, konkrétně ikonoskop pro snímání obrazu a kineskop pro jeho zobrazení. Tyto elektronky umožnily mnohem vyšší rozlišení obrazu a eliminovaly potřebu mechanických součástí. Za průkopníka elektronické televize je považován rusko-americký vědec Vladimir Zworykin, který v roce 1923 podal patent na ikonoskop. Jeho práce, spolu s výzkumem dalších vědců, jako byl Philo Farnsworth, vedla k rozvoji elektronické televize, která se stala standardem pro televizní vysílání po celém světě.

Cesta k vynálezu televize nebyla dílem jednoho člověka, ale spíše štafetou, kde každý vynálezce předával pochodeň poznání dál.

Bořivoj Kovář

Barevná televize: První experimenty

První pokusy o přenos barevných obrazovek se objevily už na počátku 20. století, krátce po vynálezu černobílé televize. V roce 1904 podal německý vědec Arthur Korn patent na systém barevné televize, který využíval mechanické otáčení barevných filtrů před kamerou a obrazovkou. Podobný systém, nazvaný Biocolour, představil v roce 1928 skotský inženýr John Logie Baird. Ten v roce 1928 předvedl první televizní přenos s použitím mechanického systému a tří barevných filtrů - červeného, zeleného a modrého. Tyto rané systémy však měly mnoho nedostatků. Obraz byl často neostrý, blikal a vyžadoval velmi silné osvětlení scény.

Zásadní průlom v barevném televizním vysílání přišel až po druhé světové válce s rozvojem elektroniky. V roce 1940 představila americká společnost CBS systém barevné televize založený na technologii obrazové elektronky. Tento systém, nazvaný field-sequential color system, vysílal sekvenčně červený, zelený a modrý obraz, který byl následně kombinován na obrazovce. Ačkoliv byl tento systém pokročilejší než mechanické systémy, stále měl své nedostatky, zejména vysokou cenu a nekompatibilitu s existujícími černobílými televizory. V roce 1953 byl v USA konečně zaveden standard barevné televize NTSC, který vycházel z technologie vyvinuté společností RCA. Tento systém, využívající princip prokládání barevných signálů do jasového signálu, se stal základem pro další standardy barevné televize, jako je PAL v Evropě a SECAM ve Francii.

1950s: Televize v domácnostech

Padesátá léta znamenala pro televizi zlom. Zatímco vynález samotný sahá až do počátku 20. století, jeho cesta do domácností byla dlouhá. Po druhé světové válce, s rostoucí ekonomickou prosperitou a technologickým pokrokem, se televize začala stávat dostupnější. V 50. letech se televizní vysílání rozšířilo do mnoha zemí a televize se stala symbolem moderního života. Lidé se scházeli v obývacích pokojích, aby sledovali první televizní pořady, zpravodajství a sportovní přenosy. Tento fenomén měl obrovský dopad na společnost, kulturu a způsob trávení volného času. Rodiny se semkly u obrazovek, sdílely společné zážitky a nechaly se unést do světa televize. Byl to začátek nové éry, éry masové komunikace a vizuální kultury.

Milníky ve vývoji televize

Rok	Událost
1923	Vladimir Zworykin si nechává patentovat ikonoskop, první elektronickou snímací elektronku pro televizní kamery.
1927	Philo Farnsworth uskutečňuje první úspěšný přenos elektronického televizního obrazu - jednoduché přímky.
1936	Spuštění pravidelného televizního vysílání v Německu.

Rozvoj barevných televizí

Počátky televize, jak ji známe dnes, sahají do první poloviny 20. století. Zatímco první, černobílé přenosy se objevily již ve 30. letech, na barevnou televizi si svět musel počkat o několik desetiletí déle. Vývoj barevných televizí byl komplexní proces, který zahrnoval nejen technologické inovace, ale i ekonomické a společenské faktory. Jedním z klíčových momentů byl vynález katodové trubice umožňující zobrazení barevných obrazů.

První komerčně dostupné barevné televizory se na trhu objevily v 50. letech v USA. Jejich vysoká cena a omezený výběr programů v barvě zpočátku bránily jejich masovému rozšíření. Teprve v 60. a 70. letech, s nástupem dostupnějších modelů a rozvojem barevného vysílání, se barevná televize stala standardem v domácnostech po celém světě.

Digitální revoluce v televizi

Televize, jak ji známe dnes, je výsledkem dlouhého vývoje, který začal ještě předtím, než se vůbec vyslovilo slovo „televize“. Samotný princip elektronického přenosu obrazu, který je pro televizi klíčový, se začal rodit na konci 19. století. První funkční televizní systém pak představil skotský inženýr John Logie Baird v roce 1926, a tím odstartoval novou éru v oblasti komunikace a zábavy. Od té doby se televize neustále vyvíjela, prošla si obdobím černobílého obrazu, objevily se barevné televizory a s nástupem digitální technologie se otevřely zcela nové možnosti. Digitální revoluce v televizi přinesla nejen ostřejší obraz a lepší zvuk, ale také interaktivní funkce, možnost sledovat programy na vyžádání a přístup k obrovskému množství obsahu z celého světa. Televize se stala nedílnou součástí našich životů a digitální technologie ji posunula na zcela novou úroveň.

Od kabelů k internetu: Současnost TV

Od dob, kdy se v obývacích pokojích objevily první, poněkud neohrabané televizory, ušla technologie dlouhou cestu. Od černobílého obrazu s omezeným výběrem programů jsme se přesunuli do světa barevných, plochých obrazovek s přístupem k nepřebernému množství obsahu. Vynález televize, k němuž došlo ve 20. století, znamenal revoluci v oblasti zábavy a informací. Dnes již televize neslouží pouze k pasivnímu sledování programů. S příchodem internetu a chytrých televizí se stala interaktivním centrem domácnosti, které umožňuje přístup k online streamovacím službám, hraní her a komunikaci s přáteli.